Ostře sledovaný překlad

29. 05. 2012 | Juan Zamora | Literalitky | 0 komentářů

„Budeš chtít recenzní výtisk?“ nabízela mi na konci října 2011 šéfredaktorka Lucie Cermanová recenzní výtisk Slepé skvrny. Odmítl jsem s tím, že „by mi z těch severskejch detektivek hráblo“.
Těžko říct, jestli litovat, nebo se alibisticky radovat, že se našemu serveru tahle detektivka ze severu vyhnula.

První český vydaná kniha norského autora Torkila Damhauga vyšla v edici Nord krimi, kde se představili i další severští autoři. V malém sloupečku Detektivky doporučuje v příloze Víkend Mladé fronty DNES z 28. ledna 2012 se objevily tři tipy Aleny Slezákové, mezi nimi i na knihu Mrazivý okamžik, kterou napsala Camilla Cederová. Na krátkém prostoru nenajdeme sáhodlouhý rozbor, ale závěrečná věta „Jediným kazem je nepříliš kvalitní překlad“ by se nemusela zcela opomíjet, neboť kniha vyšla v téže edici.
Mnohonásobně více to odnesl právě překlad Slepé skvrny, jehož autory jsou Miluše Juřičková a Štěpán Lichorobiec. Odpovědnou redaktorkou knihy byla Eva Strnadová.
Rozsáhlou kritiku překladu publikovala Kateřina Krištůfková na portálu iLiteratura.cz 25. ledna letošního roku. Pod článkem Krištůfkové, která přeložila z norštiny do češtiny například i všechny knihy Joa Nesbøho vydané v Knize Zlín, se rozjela diskuse. 
Zapojilo se i nakladatelství Jota s krokem, dle mého soudu, chvályhodným. Omluvilo se, knihu stáhlo z prodeje, těm, kteří si ji už koupili, nabídlo náhradu. A především: na podzim 2012 slíbilo nové, opravené vydání.

Překlad natažený na Skřipec
Při udílení letošní překladatelské anticeny Skřipec na pražském veletrhu Svět knihy 18. května skončila na pomyslné černé listině právě Slepá skvrna vybraná z celkového počtu 7 zaslaných titulů. Obec překladatelů udělení anticeny zdůvodnila v souladu s článkem Krištůfkové.
„Výsledný český text se na řadě míst jeví jednoznačně jako těžko přijatelný; nejednou vyznívá velmi nemotorně (Až se divím, že Viken taky nebyl odejit do čistírny.), a občas až směšně (Nechce se věnovat hospodářství, ale je tam přirostlý. — Odložila si kozačky do stativu /spr. do botníku/),“ uvádí tříčlenná porota ve složení Václav Jamek, Miroslav Jindra a Vratislav Jiljí Slezák. „Překladatelé často poškozují svoje úsilí úpornou doslovností, která velmi narušuje přeložený text a mimo jiné svědčí o chabé znalosti norské idiomatiky (např. neposílají nám zrovna nejostřejší břitvy v šuplíku znamená něco jako špičky ve svém oboru, fachmany, machry),“ můžeme číst dále v hodnocení poroty.
Ke škodě českého vydání však přispívají i jevy, které měly být „vychytány“ během jazykové redakce textu. Gramatické chyby (z výčtu namátkou Názory by jistě potěšili redaktory...) a překlepy jsou v množství, které se nedá omluvit nepozorností a unavenýma redaktorskýma očima, zvlášť když by na některé upozornil i textový editor Word.

Mistři, sukně, esa
Severská detektivka a spřátelené žánry jako thriller jsou v současné době na českém knižním trhu dobře vidět. V reklamních heslech o následovnících Stiega Larssona, Joovi Nesbøm v sukních, severských esech, nových autorských dvojicích, knihách, co jsou mnohem víc než detektivka, se laskavý čtenář už musel dávno ztratit, případně přinejmenším nechat zlákat na něco, co ze stručných sloganů či anotací původně neočekával. Není divu, že vyjdou po literární stránce i méně zdařilé tituly. Neznamená to však, že by se knihám měla věnovat menší pozornost při vydávání, aby byl honem zaplněn trh dalším mistrem severské literatury, který je v horším případě mistrem leda v očích marketingu.
Slepé skvrně přitom například německý portál KrimiCouch přisoudil v recenzi 85 procent a hlasování čtenářů je aktuálně na průměru 86 procent. Za současné pozice, kterou skandinávské detektivky, thrillery a spol. v Česku mají, nestačí přijít jen s dobrým příběhem (a mnohdy jde o kvalitní díla), ale i podat a prodat ho ve vizuálně atraktivní knize (vazba, obálka, typografie, použité písmo apod.) v dobrém překladu, jak lze pozorovat především při hodnocení titulů z produkce nakladatelství Host a knih Joa Nesbøho.

Až se mě na podzim Lucie Cermanová zeptá, jestli mám zájem o recenzní výtisk jednou už odmítnuté knihy, tentokrát ho chtít budu, ač v tom bude hlavně jakási lidská zvědavost. Snad se tentokrát bude mluvit nikoliv o překladu. O kozačkách odložených do stativu se napsalo dost, teď by se pozornost mohla soustředit spíše na to, jestli jde, nebo nejde o dobrou knihu. Ale kdoví. Třeba v Latinské Americe před pár lety předčasně zemřel na infarkt nějaký spisovatel, do Vánoc tu budeme mít samé tropické thrillery a Slepá skvrna už nebude nikoho zajímat.

0 komentářů | přidat komentář