Perfektní nebožtík (Alan Green)

09. 03. 2010 | Mikika | 0 komentářů | přidat komentář

Úžasně zábavná knížka, kombinující záhadu zamčeného pokoje a typicky wodehousovský styl vyprávění, je báječnou vzpruhou pro dlouhé sychravé večery, anebo vlastně kdykoli…

Příběh se odehrává v roce 1948, kdy Ameriku zastihla radostná zpráva – Merlin Broadstone je mrtvý! Konečně. Národ už byl jeho programy zdravé výživy a sportovních prostocviků totálně vyčerpaný a zotročený a jak praví autor, motiv k vraždě dietologického giganta mělo asi tak 50 milionů lidí. S příležitostí už je to horší – zemřel na uzavřeném ostrově, kde vybudoval středisko pro své stoupence-cvičence. V onen inkriminovaný týden však byl hotel zaplněn vybranými hosty, kterých určitě nebylo víc než sedm set. Z poněkud bizarního způsobu provedení vraždy však plyne, že ji nespáchal žádný z hostů, že ji totiž nemohl spáchat nikdo. Což je dozajista překvapivé a dorazivší policisté jsou z toho náležitě perplex. Ještě že jsou zároveň v hotelu také Merlinovi příbuzní různého stupně inteligence, zvláště pak synovci a neteře. A konkrétně krásná neteř Sandra, která se ujme vyšetřování, respektive dovolí očarovanému a zamilovanému detektivu Hugovi, aby jí v pátrání pomáhal. Detektiv John Hugo se vskutku snaží, ale tento zapeklitý případ nebude jen tak – zdá se, že pachatel nepřestává útočit na další členy Broadstoneova klanu. Navíc děj ještě zamotávají vedlejší postavy, které to patrně ani neměly v úmyslu, třeba dutohlavý senátor, snažící se získat ukradený milostný dopis, nebo pokojská s tajnou touhou stát se herečkou.

Přemýšlela jsem, co všechno mi tenhle bláznivý propletenec připomíná: konverzační komedie Oscara Wildea, vtipné epizody s hrdinkou Paličkou ze Záhady sedmi ciferníků od Agathy Christie, klasické detektivky se záplavou příbuzných od Georgette Heyerové, ale hlavně a především nepřekonatelného P.G.Wodehouse. Je tu přesně ten nádherně ironický vznešený styl, a perfektní obraty, které si člověk musí přečíst a vychutnat ještě jednou…
Příkladem třeba: „Události příští půlhodiny byly povážlivě zmatené. Šlo o události toho druhu, jaké by v každé pořádné detektivce detektiv seřadil do časového přehledu. Jelikož však je už dávno zřejmé, že v našem příběhu žádný detektiv schopný takový přehled sestavit neexistuje, musíme si jej pořídit sami.“ A nemohu si odpustit ještě jednu ukázku: „Kdyby nebylo jeho rysů, dosud ztrhaných bolestí, jeho očí otupělých sedativy, obrovského sádrového obvazu a kolečkového křesla, v němž byl uvězněn, nebyli byste nikdy poznali, že si Daniel Joyce den předtím zlámal nohu…“

Že jde opravdu nejen o konverzační grotesku, ale i o solidní detektivku se zdánlivě neproveditelným zločinem, dokládá i fakt, že knížka byla roku 1950 oceněna Edgarem za nejlepší prvotinu.

Originál: What a Body!
Překlad: Lubomír Dorůžka
Vydal: Odeon, 1975
Edice Čtení na dovolenou
12 humoristických románů
218 stran
 

0 komentářů | přidat komentář